Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Autem bez rukou

Lucie Pařilová nemá ruce, a přesto získala řidičský průkaz. Patří mezi hrstku řidičů s podobným postižením, mezi ženami je v Česku patrně jediná.

Text: Petr Buček
Foto: Jan Šilpoch
 
Touha získat řidičák se jí splnila předloni na podzim. „Byl to můj životní sen, přemýšlela jsem o něm hlavně v posledních pěti letech,“ říká třicetiletá Brňanka. Lékaři dodnes nepřišli na to, proč se narodila bez rukou i ramenních kloubů. K tomu od dětství čelí skolióze páteře, takže ve svých 10 a 11 letech podstoupila dvě operace. Páteř má od té doby sešroubovanou, a navíc lékařské zákroky ukončily její růst. Měří jen 140 centimetrů. Aby toho nebylo málo, pravou nohu má o jedenáct centimetrů kratší než levou.

Podobně jako jiní mladí lidé s handicapem čelila a podle vlastních slov dodnes čelí nedůvěře ze strany rodičů. Ti s autoškolou nesouhlasili. Stejně jako lékaři, od nichž potřebovala pro přihlášku do autoškoly příslušné lejstro. Nakonec ho získala. „Zastání jsem našla snad až u jednapadesátého doktora. Ten mi fandil a fandí dodnes,“ líčí Lucie Pařilová. Rodiče nepřesvědčil ani moment, kdy zkušební komisař po závěrečných zkouškách v autoškole prohlásil, že o jejích schopnostech zvládat vozidlo neměl nejmenší pochybnosti. S autem dokonce při zkouškách bez problémů zaparkovala do řady stojících aut. Psal se říjen 2018. Od té doby toho Lucie moc nenajezdila. Nebylo s čím.
 
Nečekaná pomoc

Když měla řidičák v kapse, začala shánět peníze na auto. Dvě stě tisíc korun získala v podobě státního příspěvku, to však nestačilo. Přišla ale nečekaná pomoc, když se jí sama od sebe přihlásila ostravská firma Libros, která v moravskoslezské metropoli provozuje zkušební polygon pro řidiče. Pozvala Lucii na svou akci pro veřejnost, při které se vybralo více než sto tisíc korun. Mimo jiné se vydražily i její obrazy – mladá Brňanka totiž zkouší prorazit jako umělkyně. Na ostravské testovací dráze se svezla za volantem velké tatrovky, což na ni udělalo velký dojem. „Auta mám ráda už od dětství,“ přiznává.

Sesbírané peníze už stačily na to, aby si pořídila nové auto. Loni na podzim se stala majitelkou tmavě modré Fabie kombi. Parkuje ji před bytovkou v Brně. Samostatné bydlení získala nedávno, garsoniéru v domě pro lidi s postižením jí přiklepl brněnský magistrát. Její asistent, bez kterého se neobejde, to k ní má pět minut. „Bydlím sama a už se těším, až začnu na vlastní pěst cestovat,“ říká s úsměvem na rtu Lucie Pařilová. Optimismus je jí vlastní. I když přiznává, že to tak vždy v minulosti nebylo. 

Lucčina škodovka je vybavena automatickou převodovkou a couvací kamerou. O zbytek úprav se postarala firma Hurt. Volant dostal kouli, s jejíž pomocí mladá řidička auto řídí. Na sedadle má kvůli své malé postavě podsedák. Plynový i brzdový pedál je vysunutý nahoru pod volant ke speciální desce. Ta vytváří zvýšenou podlahu. Levou i pravou páčku pod volantem ovládá s pomocí táhel umístěných u nohou. Levou dolní končetinu má přitom neustále na volantu, pravá ovládá pedály i páčky. „Mám sice nárok na výjimku a nemusela bych používat bezpečnostní pásy. S tím ale nesouhlasím, a tak mi je ve firmě Hurt vymysleli tak, abych je ovládala nohama,“ vysvětluje Lucie.
 
Vzhůru do světa

Fabii kombi s litrovým benzinovým motorem koupila loni na podzim, zhruba rok po získání řidičského průkazu. Během těchto dvanácti měsíců autem nejezdila. Proto s novým vozem zamířila zpátky na kondiční jízdy do přeloučské autoškoly Peml. Také si stále více začala uvědomovat, že dlouhé sezení za volantem vyžaduje v levé noze, s jejíž pomocí otáčí volantem, větší sílu. Proto vyhledala trenéra, který jí ukázal pár cviků na posílení svalů. Nyní už se těší, až začne jezdit sama. „Letos na jaře začnu sbírat více zkušeností za normálního provozu. Nejdříve se pustím na silnice po malých vesnicích okolo Brna, až pak začnu jezdit po městě,“ odhaluje své plány Lucie. 

Má i vyloženě řidičské sny. Chtěla by cestovat, podívat se do zahraničí. Doposud navštívila jen Itálii a Chorvatsko. Touží poznávat země, jiné kultury a různou mentalitu lidí. Cestovat chce úplně sama. „Na obchodní akademii jsem maturovala z angličtiny, snad se domluvím,“ říká. Vychodila školu zaměřenou na daně, ale tento obor jí neučaroval. Podle vlastních slov se cítí spíše umělkyní. Nebo jako někdo, kdo se věnuje umění. „Jsem účetní, kterou tato profese nebaví, vydala jsem se na uměleckou dráhu. Pokud Bůh dá, jednou se tím budu živit,“ uvádí Lucie Pařilová, která jako autorka vystupuje pod pseudonymem Lucie Šťastná. 

Malovat se učila v brněnském Ateliéru pro kočku. Vlastním nákladem vydala dvě básnické sbírky, vytváří obrazy a má rozepsaný román. Jeho tématem je její vlastní život. Bojuje v něm s těžkým osudem i s nedůvěrou části své rodiny, která jejím snům nevěří. Než se se svým handicapem smířila, prošla si, jak říká, složitějším obdobím. Největší oporou je jí bratr. Ačkoliv má pět dětí a jeho přítelkyně právě čeká dalšího potomka, čas na sestru si pravidelně najde.

„Chci mít svou volnost a svobodu. I když se neobejdu bez každodenní pomoci asistenta, chci žít svůj vlastní život. Zajdu si párkrát v měsíci s přáteli z uměleckých kruhů do vinárny nebo na výstavu, plánuji cestování. Auto představuje můj životní zlom,“ raduje se Lucie. Handicap považuje za své poslání. Chce pomáhat jiným postiženým a bez auta se při tom neobejde.
 
---------------------------------------------------------
Autoškolu zvládla bez zaváhání 
Lucie Pařilová získala řidičské oprávnění stejně jako většina handicapovaných v přeloučské autoškole Peml. Absolvovala 15denní pobytový kurz, který úspěšně zakončila zkouškami. „Od začátku u ní bylo vidět, jak moc chce dokázat rodině i přátelům, že to i přes své postižení zvládne,“ říká majitel autoškoly Pavel Peml. Pro všechny druhy handicapů platí, že nejprve je důležité připravit pro zájemce o řidičák správnou úpravu vozidla. To si i v případě Lucie vzala na starost společnost Hurt. „Úpravu výcvikového auta jsme následně použili i pro její fabii. Jedná se o standardní prvky, které seskládali do takové sestavy, aby auto mohla bezpečně ovládat,“ vysvětluje František Malina z firmy Hurt. Samotnou zkoušku zvládla bez sebemenších problémů. „To, co Lucie u zkoušky předvedla, nezvládne ani spousta řidičů bez handicapu,“ vzpomíná komisař Ladislav Malý, který byl u absolventské zkoušky Lucie Pařilové. Její jízda na něj udělala takový dojem, že se tehdy neubránil slzám. 
---------------------------------------------------------

...

Zaujal vás příběh? Podpořte časopis Můžeš zakoupením výhodného předplatného, dostanete jej každý měsíc do vaší schránky. Návod, jak na to, najdete zde. Číst můžete také elektronicky na platformě Alza Media.


  • 1

Aktuální číslo

květen 2020

květen 2020

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta