Můžeš.cz Můžeš.cz

Kateřina Kubánková : Jakou barvu má vítr

02. 04. 2012, Pavel Hrabica A A A

Rubrika: Výtvarníci

Hmatová knížka Zatúlané bodky (Zatoulané tečky) pro zrakově postižené čtenáře, kterou navrhla designérka Kateřina Kubánková, byla jedna z oceněných prací loňského 20. ročníku Národní ceny za studentský design.

Dá se popsat, jak vaše knížka funguje? V čem je výjimečná?

Unikátnost knihy spočívá ve výběru technologií, tzv. Flock a Tactile Varnish, které byly při realizaci použity. Tactile Varnish je v hrubém překladu reliéfní lak, který se nanáší ve výjimečně silné vrstvě, a může tak být použit pro tisk Braillova písma. Flock je velmi zajímavá oblast sítotisku, která má ve výsledku sametový charakter. Na stránky je tedy nanesen text v Braillově písmu technikou sítotisku, písmo se tak nebortí a netrpí lidským potem, je v podstatě věčné. Klasické knihy pro nevidomé se musí po nějakém čase vytisknout znovu. V knížce také najdete ke každé říkance ilustrace, s některými lze pohybovat, jiné vydávají zvuky – to aby byla pro čtenáře co nejzábavnější.

Název napovídá, že je to knížka pro děti. Čím jste se inspirovala?

To celé byla vlastně velká náhoda. Kamarád se zabývá namlouváním komentářů k filmům pro nevidomé. Poprosil mě o pomoc při výrobě trojrozměrné masky pro večer spojený s promítáním filmu s audiokomentářem. A to mě inspirovalo – proč nezkusit zprostředkovat nevidomým něco, čím se pravidelně zabývám. Ve škole jsme běžně vytvářeli grafické návrhy knih. Rozhodla jsem se proto pro tuto formu. Problematika knížek pro zrakově postižené je obrovské téma.

Jak knížka vznikla?

Celé to vznikalo úplně opačně, než je obvyklá příprava knihy. Většinou je to tak, že autor něco vytvoří a podle příběhu ilustrátor maluje obrázky. Já jsem nejdřív vytvořila hmatové ilustrace a pak jsem pozvala ke spolupráci kamaráda Petera Staríčka, jinak slovenského právníka a současně vynikajícího básníka. Řekla jsem mu zhruba svou představu příběhu, společně jsme vybrali ilustrace a on k nim následně vytvářel veršovaný příběh o berušce, která ztratila šest teček. Na počátku příběhu je vědec, jenž berušce slíbí, že tečky najde, jenomže usne ve vaně, takže je na čtenáři, aby jí pomohl sám. Vydá se tedy na výpravu, cestou potkává zvířátka a hledá tečky.

Většina z nás má o knihách pro zrakově postižené zažitou představu bílých stránek plných vystouplých bodů Braillova písma.

To je právě omyl; proč by nemohly mít také obrázky? Proč by čtenář nemohl mít v rámci příběhu kromě Braillova písma ještě jinou hmatovou informaci, další vjem z knížky? Navíc hmatové knížky jsou vynikající motivační pomůckou, aby děti mohly prožívat radost ze čtení. A také umožní představit věci, na které si nelze běžně sáhnout, jako například sopku, mrakodrap nebo sluneční soustavu. V současnosti se výrobě hmatových knížek věnuje především Macanova knihovna, z jejíž dílny vychází většina učebnic pro školy. Problém však spočívá v tom, že se učebnice omezují pouze na plastové fólie, do nichž jsou obrázky vytlačeny. Mají samozřejmě dlouhou životnost a nebývají nákladné, ale pro děti jsou bohužel jen málo přitažlivé.

   Úplným opakem jsou pak ručně vyráběné knížky, které vznikají většinou díky rodičům a kamarádům zrakově postižených dětí; některé jsou skutečně překrásné. Nevýhodou je samozřejmě jejich komplikovanost a časová náročnost na výrobu. Proto také často existují pouze v jednom exempláři. Tak jsem si řekla: proč nevymyslet knihu, která by se dala vyrábět sériově a zároveň neztratila na přitažlivosti. Výsledná knížka není samozřejmě jediná možná cesta, ale je to jeden ze způsobů, jak k tvorbě hmatových knížek přistupovat.

Bylo složité hledat způsob tisku, tiskárnu a vše, co je k výrobě knihy potřeba?

To byl vlastně hlavní problém. V knize jsou vyřezávané obrázky, pohyblivé části, sametový povrch. Kniha je kombinací dvou sítotiskových technologií. Není to žádná novinka, ale neobvyklé bylo jejich využití najednou a pro potřeby hmatové knihy. Nebylo snadné najít u nás tiskaře. Někde mi rovnou řekli, že tento způsob výroby nedoporučují. Během průzkumu jsem však objevila podobné knihy od norské autorky Anette Diesen, a jen díky nim se mi nakonec podařilo přesvědčit jednu brněnskou tiskárnu ke spolupráci. Byli neskutečně laskaví, pracovali jsme na knize tři měsíce, než se vymyslelo co a jak. Celkem vznikly tři exempláře.

Kolik kniha stála?

V tomto případě vyšel jeden exemplář asi na dva až tři tisíce korun. Aby šla cena výrazně dolů, muselo by být samozřejmě mnohem více výtisků.

Zatoulanými tečkami se současně zabývala vaše diplomová práce. Jsou podobné studentské práce a projekty v oblasti týkající se handicapovaných běžné?

Upřímně – občas jsem se setkala s podezřením, že tím, že dělám knihu pro nevidomé, získávám automaticky jakýsi kredit. To je podivný stereotyp. Vždyť my bychom měli dělat sociální projekty úplně svobodně a samozřejmě. Jako by sociální projekty s sebou nesly nějaké stigma. To je nesmírně destruktivní. Vždyť ve škole jsme dělali mnoho knížek, ale vůbec nikdo neuvažuje, že by v rámci možností mohl normálně dělat i knihy pro nevidomé děti. Bojím se, že se dalších deset let po mně nikdo do něčeho podobného nepustí.

Hmatová knížka byla oceněna v rámci studentského designu, je nominována na Objev roku (soutěž Grand Czech design). Bylo by vám líto, kdyby skončilo jen u ocenění a oněch tří exemplářů?

Zřejmě bych se z ocenění neuměla do budoucna radovat, kdyby zůstalo jen u nich a kniha skončila někde ve vitríně. Jestli se dostane do výroby, záleží víceméně na mně. Doufám alespoň, že ocenění vzbudí zájem, že se najdou lidé i prostředky, aby nezůstalo jen u cen.

Co všechno jste skrze tuto knížku objevila? Jaký svět se vám otevřel?

Určitě víc věcí – svět zrakově postižených je v mnoha ohledech fascinující. Co a jakým způsobem nevidomý člověk vnímá. Velmi cenným zdrojem informací mi v tomto směru byly Jana Vachulová a Terezie Kochová z Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice, organizátorky mezinárodní konference tvůrců hmatových knih, která letos proběhla v Praze a kde jsem svůj projekt také prezentovala. S jedním z účastníků jsem si povídala o jeho zkušenosti s prací se zrakově postiženými dětmi. Vyprávěl mi, jak při sezení, kdy si s dětmi povídali o barvách, se ho jedna holčička zeptala: „A jakou barvu má vítr?“ To byl pro mě jeden z mnoha momentů, kdy jsem měla možnost přemýšlet, jak rozdílně mohou vnímat svět lidé bez schopnosti vidět a že nás by podobná otázka pravděpodobně nikdy nenapadla.

Vložit komentář

Blue Captcha Image Refresh

*

 

 

Levé menu


Naše stránka na Facebooku

Aktuální číslo

duben 2014 duben 2014 Objednat předplatné

 
AUTA bez bariér

SENSEN
 

Hlavní menu

Vydává Spolek přátel
Konta BARIÉRY s Nadací Charty 77
konta bariéry 77 nadace charty 77
Vyhledávání

Patička